Jak se stát spisovatelem







Třeba tak, že začnete denně psát, cokoli… a vzniknou takové věci, jako můj následující text…

Tak celé to začalo hortenzií. SEO, stará vzrušující věc. Co takhle zkusit znovu oživit starý web?
Vydělal přece 2000 – 3000 tis. za rok. Co takhle mít takových 10 webů… nebo 100?

Ale je to vůbec možné rozjet na staré doméně ovoce-licka? Nepošlu ji nakonec do kytek nějakou nevhodnou změnou, zásahem, přidáním dalších článků – tím pádem dalších odkazů, podstránek na tomto webu? Nerozředí se důležitost stávajích stránek, neklesnou v hodnocení?

Zkusím.. hortenzii.

psani-textu

A zkusím taky více psát… a nebo jen znovu další nadšenecký výkřik? Kéž by mi to vydrželo.. to psaní. Píšou, že to moc pomáhá, utřídit myšlenky a celkově v životě… tak jsem zvědav

Prej psát o čemkoli… pán jde po schodech… David byl posmutnělý… Léňa mě miluje… milulje? Není to jen další nadšenecký výkřik? Strach, přirozeně.. jako vždy. Ale před chvílí dojela motorka před jizbu.. ihned mi zajímavě asociovala, že by to mohl být Lukáš. Nějak jsem si to moc živě představil a měl domněnky. Potažmo pak domněnky, že tam teda vešel a něco po Léni chce. A s tím jsem si uvědomil své obavy, že kdybych ji ztratil. A pak klasická má reakce “pche, kašlu na strach”, “co nejhoršího se může stát?”… “ztratím ji”. “Zvládnu to?”… “Jo, musím, cítím, že jo.. nejsem na ní závislý a přesto ji tak miluju…” Přemýšlím co to je, co k ní vlastně cítím… zajímavé, krásné… moooc krásné. Vím, že to bude číst.. dám jí to přečíst.. jsem moc ovlivněný tím co si tu dovolím napsat? A nebo to fakt plyne… hmmm.. mám pocit, že plyne, ale zároveň jakobych psal pro ni… volně nechal plout myšlenky, necenzuroval. Ale určitě nějaká cenzura vždy bude….

Tak ona musí hlídat peníze.. její smůla.. přečtě pozdějc..

Hmmm.. a co ze mě ještě vypadne?

Že bych chtěl být spisovatel

Křenící se spisovatel… a Lenička by mě pořád chodila pusinkovat a dávat mi energii.. a já bych jí psal takovéto zajímavé věci občas.

Třeba napíšem s Leničkou něco spolu.. něco velkého.. doufám, že né moc dementního, aby to i někdo četl

spisovatel

Ale tento experiment – “Každý den povinně psát, cokoli, po nějaký stanovený čas” – by mě bavilo Leničce doporučit. Ale když jsem nad tím přemýšlel, tak by asi nebylo dobré, aby si myslela, že to budu číst. Ona by se tak neuvolnila asi.. psala by pak s jiným pocitem, než kdyby psala pro sebe.

Tak neva.. bude psát pro sebe.. já to nepotřebuju číst.

Ona to ale určitě zná, jaké to je psát. Ale tato výzva je o tom, že se musí psát, i když se jakoby nechce.. každý den, určitý počet slov a nebo určitý čas. Pokud se člověku chce psát déle, tak klidně.. pokud chytne můzu, že.

Já si asi brzo chytnu svou krásnou, mladou Můzu, jak příjde

Hmmmm
Doma mám ve třech skříních nějaké hadry. Používám tak 30% z nich. Chtěl bych jich plno už konečně vyházet, protože jsem minimalista omg kurva už konečně. Už jsem několikrát ty hadry procházel. Jo, vlastně… minule jsem dokonce drsně vyházel fakt dost věcí a jedna z nich mě nakonec i občas chyběla. To se to pak blbě pokračuje v minimalismu, když člověk lituje, že něco vyhodil. Ale vím, že tím se nesmím nechat odradit. Zaseknout se na jedné blbé věci, že občas chybí. Protože většinový efekt je ku prospěchu věci.

spisovatelem

Takže.. uvolním plno místa ze skříní.. a Lenička bude mít jednu celou pro sebe.. klidně aj dvě, pche.. na co by mě byly dvě. Ale ona je ještě větší minimalistka jak já. Jí by asi nabídka dvou skříní mohla pěkně urazit. Hmm.. měl bych být tedy opatrný. Možná bych jí vážně měl přidělit dvě poličky, o které si řekla. A bude hrozně ráda, že jí naslouchám a nevnucuju jí více, než chce. Ale co když ona ve vší skromnosti požádala jen o dvě.

Tyvole.. už mě to kakajíčko leze krkem.. když já si ale blbec nic jiného neobjednal… ale darovanému koňovi na zubi nehleď Leni, že!!

Začínám mít pochyby, jestli takové vypisování se k něčemu podstatnému fakt vede. V tom článku na netu, který to doporučoval a jehož autor vyzdvihoval až uplně bombasticky efekty takového vypisování se, to vyznělo, napsal, že je to jedna z nejvíce přínosných věcí, které mohl v životě udělat. No.. jako namotivoval mě. Už jsem mockrát takto zkusil sám sebe vypisovat. Ale k čemu je to jako dobré?
Možná mi čtenářka tohoto textu řekne, odpoví, poradí, poukáže, nastíní… dá zpětnou vazbu, jestli si myslí, že by to mohlo, mělo být přínosné. Třeba mi dodá nějaký další úhel pohledu, proč si myslí, že je dobré to dělat.

Pán na webu psal, že mu to pomáhá si velice utřídit myšlenky. Že mozek jakoby funguje tak, že jakmile vidí, že to bylo napsáno, tak se jakoby zklidní, myšlenku si dovolí více opustit a mít jinou, další a další.. což dává smysl, mohlo, mělo by to vést k rozvíjení nápadů. Nechat podvědomí mluvit.

Ale já zatím nemám pocit, že bych došel na něco nového. Spíš mám pocit, že se zatím vypisuju z racionálních stavů mysli. Věci, na které jsem dnes myslel, tak dávám do psané podoby. Ale možná.. možná, až bych vše dopsal, racionálního a mozek měl opravdu pocit, že vše bylo řečeno a dokonce zaznamenáno pro další zpětné přečtení (které nikdy nenastané milý mozku a ty to víš a přesto si trapně myslíš, že tento záznam je nějak podstatný?).. kurva, co jsem chtěl napsat, vnořování se do závorek dá zabrat.

No prostě.. plácám nesmysly, to mě jde ale dobře.. to přece vím, plácám tak pořád, nahlas, proud myšlenek. Může mi toto psaní nějak zásadně pomoct? Šak já nemám problém myslet nahlas.. není toto spíš pro lidi, kteří nejsou tak uvolnění jak já? Že je to nějak víc posune, otevře?
kakao-spisovatele

Tyjo.. a nejsem já tak posunutý, protože jsem již roky vlastně psal takovéto nesmysly na ty své weby? Mockrát jsem psal texty na “půjčky”, na svůj finanční web, kde jsem psal uplně volné úvahy na téma finance a všechno to bylo pořád dokola.. vtipné to bylo.. na klíčové slovo například “Zonky rychlá půjčka” jsem vytvořil text, volně psaný, jako tento, kde bylo něco jako “Neberte si půjčky, je to cesta do pekel, nikam to nevede, buďte zodpovědní, uskromněte se, ani Zonky vám nepomůže z vaší rozežranosti”.

Hmmm.. píšu to moc jakoby pro Leničku teď. Sděluji jí věci ze svého života. Ale jako proč ne. Třeba je to roztomilé číst, třeba to pro ni má nějakou hodnotu. Ale třeba taky ne.

Když si představím, že takto bych se denně měl vypsat a ona by to třeba měla, mohla číst, tak ji trochu lituju.

Hmm.. tak co, kam toto vypisování vede… co dál psát…. hmmmmmmmmmm

Dám si kakao, když nic jiného není..

jak-se-stat

Akorát si uvědomuju jedno.. vytvořil jsem momentálně hromadu unikátního textu, který vyhledávače neznají. Přesně jako jsem dělal u těch půjček. Takže… co František neudělá? No zkusím tomu asi dát nějaká keywordový nadpis a dám to asi na svůj shitoidní web o půjčkách. To su celý já.

Ještě by to chtělo nějakou cool fotku, protože vyhledávače milují originální obsah, už i fotky.. tak jdu fotit.

Kakao vyfoceno.