Posts Tagged ‘jak se stát spisovatelem’

Jak psát spontánní text každý den

Wednesday, September 12th, 2018

Den druhý psaní o všeličem..

Mám pisatelský blok, protože již vím, že to budu dávat na tento web a lidé si to budou potencionálně moci přečíst a již jsem to nazval “Jak se stát spisovatelem”, což je hodně zavádějící, tak mám výčitky svědomí, že v tom budu pokračovat. Vůbec neporadím jak se stát spisovatelem, jen “SEO” strategicky využiju/zneužiju toho, že produkuju hromadu unikátního textu.

Ale nad tím vším vlastně vysí jedna hlavní metoda, která k úspěšnému spisovatelství opravdu vede – touto metodou vznikají nynější texty. A ta metoda je – psát každý den, o čemkoli chci, co mám na srdci, co mě napadne – psát povinně, i když se nechce a člověk neví o čem by psal. Prostě to zkusit a něco ze sebe vypotit. Teď opravdu potím, nejsem v tom pisatelském flow, jako jsem byl při psaní prvního, minulého článku.

psani-cappuccino

Nojo.. teď mě přerušila svým příchodem Lenča a napila se… čeho jiného, než Kakaa. Zajímavé, že si kakao dáváme znovu ve stejný moment, kdy píši tento text. Nojo, včera jsme ho neměli. A včera jsem nic nepsal, tak tolik asi k mé schopnosti psát každý den něco.

Ale dnes se opět snažím. Ovšem motivací mi byl první návštěvník, který přišel z vyhledávače Google na ten článek minulý. Bohužel se mi neukázalo, jaké klíčové slovo vyhledal, že našel ten článek.

Miluju tyto SEO experimenty. Prostě “zaspamovat” internet nějakým unikátním textem a sledovat, jestli příjdou lidi.

Střih…

Tak prej jenom v Luhačovicích cheesecake nikdo nezná. Jinak je všude ohraný. To jsou prosím tajné informace z kavárny. Tady cheesecake frčí. Já bych ten mrkváč klidně přestal nabízet.

Střih…

Snapseed je skvělá aplikace na upravování fotek na mobilu. Udělá z vás takového poměrně kvalitního “fake” profi fotografa. Pro nejlepší výsledky bych doporučil nafotit fotky v HDR režimu na mobilu, poté otevřít v Snapseed a v Nástrojích zvolit znovu HDR režím. Vznikne tak v podstatě dvojté HDR, ale ty výsledky jsou velice chytlavé. Jasně, je to out of reality, ale většinově se to lidem moc líbí a vzniklo mi tak několik fotek, které by s přehledem sklidily plno lajků na fejsu. Jedna jich plno sklidila – fotka chatičky.

seo-cappuccino-jak

Střih… doušek kakaa.

Mohl bych psát z hlavy o různých zajímavých věcech, ale bylo by to takové moc promyšlené. Nejradši bych, aby mi naskočilo flow a začal jsem psát spontánně, něco co mě baví, rozesměje.

Každý den si dávám předsevzetí, že bych chtěl omezit cukr. Už tak 10 let, každý den. Někdy více, někdy méně. Ale poslední dny jsem to rozjel. Sladké ranní kašičky, poté to následuje opravdu konvenčníma cheesecakama, mrkvovýma dortama, do toho slazené kakaa, slazené limonády, capučína. Jsem cukrový maniak, závislák. Ideál by byl – ranní miso polívka, bancha čaje přes den, sladit sladěnkou, popřípadě si dělat sladké zeleninové vývary, ty dokážou být opravdu sladké, na to, že jde o pouhou zeleninu – rozkrájí se na drobné kousky sladké druhy zelenin (cibule, zelí, mrkev, hokaido, petržel, batáty apod.) a bez solení se nechají táhnout (vařit) 30 minut ve vodě. Po uvaření se voda scedí, do termosky a čím méně vody jsme dali, tím sladší, koncentrovanější nápoj bude, ale logicky ho bude o to míň. Zelenina je poměrně nepoužitelná, je opravdu bez chuti. Tyto nápoje jsou naprosto bombastické pro zahnání sladké chutě co nejpřirozenější metodou, protože se navíc ze zeleniny uvolní spousta dalších, doplňujících věcí (minerály?), které pomáhají neutralizovat vyloženě cukrové složky. Není to prostě zdaleka tak jednostranné, jak cukrové nápoje s vodou.

Ale všechno je to o čase. Všechno. Zdraví nevyjímaje. Ale je tu něco víc na tom světě, než si udržet vlastní zdraví? Ten čas do toho vložený se přece logicky vrátí na kvalitě života a také na delším odžitém věku. Ale pak se vynoří nějaký poživač a řekne, že mě třeba sejme auto ve 40ti a na smrtelné posteli bych litoval, že jsem se tolik času patlal s krájením zeleniny.

spisovatel-kavarna

Další skvělá věc, kterou bych chtěl znovu obnovit, experimentovat s ní, tak je domácí výroba amasaké. Je to předstupeň saké, než to přejde do alkoholu, tak to projde kvasným stádiem, které je z počátku sladké. Z pouhé obiloviny, do které se nedá ani špetka jakéhokoli sladidla, získáme určitým způsobem sladkou obilovinu. Je k tomu potřeba naklíčená pšenice a 8 hodin času.
Ideál je místo naklíčené pšenice použít koji kulturu (bakterie), je to o to sladší. Ale ani nevím, kde by se kupovaly a už by to zase lezlo do peněz hodně.

Jako neměl bych to radši ani psát, co když si to Lenička přečte… a Lenička bude totiž budoucí konzumentka těchto mých amasaké experimentů… ale toto amasaké se dá také vyrábět jednou další metodou. Kterou je ovšem lepší, aby případný strávník nevěděl. Pointa toho, proč se dává naklíčená pšenice je, že klíčením se v pšenici zaktivují procesy, které štěpí v zrnu složité cukry na jednoduché. No a když člověk dá několik lžiček naklíčené pšenice do uvařeného obilí, tak tyto procesy se rozjedou v celém obilném hrnci. No a jaká je další substance, která také štěpí složité cukry na jednoduché? Začíná to u nás v ústech. Nojo, sliny. Mockrát jsem dělal amasaké tak, že jsem “naplival” do uvařeného obilí a nechal to 8 hodin pracovat. Ale pro uklidnění. Po těchto 8mi hodinách, se má celý obsah povařit, aby se tento rozkladný proces zastavil a již dále nepokračoval. Takže dojde k “desinfekci” této sladké pochutiny.

Střih…

The end? Pro dnešek nejspíš ano. Doplním k článku nějaké fotky z dnešního dne, které s článkem moc nesouvisí, ale dělám to pro SEO kvalitnější obsah.

Na fotkách bude vidět, že si Lenička kooupila dvě nové Merino trika. Myslím, že jsou to její první? No stály pekelně moc, na to, že to jsou “pouhá” trika. Ale moc jí to přeju a nebudu jí ani říkat, že já bych za to ty peníze nedal. Ale ona může. Ona nemá dluhy, jako já.

woolife-merino-trika

No a taky si koupila Fiskars nejmenší sekyrku, X5ku. Seká skvěle. Jsem rád, že mám Leničku, protože má sekyrku a další skvělé věci. Brzo bude mít i dvoupeřinu z ovčí vlny. Možná mě pod ni i pustí se přitulit, ale kdoví, jestli mě tam po těchto textech nepustí jen jednou jedinkrát a nebude tam čekat ukrytá se sekyrkou a nožíkem, aby mě z tama již nikdy nepustila.

Ale já ji zkusím ulechtat a bránit se.

A nebo si vezmu jako rukojmí jedno její triko a budu vyhrožovat, že si ho obleču, jestli mě bude lechtat ona.

A dneska se mi povedl první jakoby koukatelný obrázek cappuccina. Tzn. že se zlepšuju, udělal jsem jich tipuju tak 20.

Jak se stát spisovatelem

Monday, September 10th, 2018

Třeba tak, že začnete denně psát, cokoli… a vzniknou takové věci, jako můj následující text…

Tak celé to začalo hortenzií. SEO, stará vzrušující věc. Co takhle zkusit znovu oživit starý web?
Vydělal přece 2000 – 3000 tis. za rok. Co takhle mít takových 10 webů… nebo 100?

Ale je to vůbec možné rozjet na staré doméně ovoce-licka? Nepošlu ji nakonec do kytek nějakou nevhodnou změnou, zásahem, přidáním dalších článků – tím pádem dalších odkazů, podstránek na tomto webu? Nerozředí se důležitost stávajích stránek, neklesnou v hodnocení?

Zkusím.. hortenzii.

psani-textu

A zkusím taky více psát… a nebo jen znovu další nadšenecký výkřik? Kéž by mi to vydrželo.. to psaní. Píšou, že to moc pomáhá, utřídit myšlenky a celkově v životě… tak jsem zvědav

Prej psát o čemkoli… pán jde po schodech… David byl posmutnělý… Léňa mě miluje… milulje? Není to jen další nadšenecký výkřik? Strach, přirozeně.. jako vždy. Ale před chvílí dojela motorka před jizbu.. ihned mi zajímavě asociovala, že by to mohl být Lukáš. Nějak jsem si to moc živě představil a měl domněnky. Potažmo pak domněnky, že tam teda vešel a něco po Léni chce. A s tím jsem si uvědomil své obavy, že kdybych ji ztratil. A pak klasická má reakce “pche, kašlu na strach”, “co nejhoršího se může stát?”… “ztratím ji”. “Zvládnu to?”… “Jo, musím, cítím, že jo.. nejsem na ní závislý a přesto ji tak miluju…” Přemýšlím co to je, co k ní vlastně cítím… zajímavé, krásné… moooc krásné. Vím, že to bude číst.. dám jí to přečíst.. jsem moc ovlivněný tím co si tu dovolím napsat? A nebo to fakt plyne… hmmm.. mám pocit, že plyne, ale zároveň jakobych psal pro ni… volně nechal plout myšlenky, necenzuroval. Ale určitě nějaká cenzura vždy bude….

Tak ona musí hlídat peníze.. její smůla.. přečtě pozdějc..

Hmmm.. a co ze mě ještě vypadne?

Že bych chtěl být spisovatel

Křenící se spisovatel… a Lenička by mě pořád chodila pusinkovat a dávat mi energii.. a já bych jí psal takovéto zajímavé věci občas.

Třeba napíšem s Leničkou něco spolu.. něco velkého.. doufám, že né moc dementního, aby to i někdo četl

spisovatel

Ale tento experiment – “Každý den povinně psát, cokoli, po nějaký stanovený čas” – by mě bavilo Leničce doporučit. Ale když jsem nad tím přemýšlel, tak by asi nebylo dobré, aby si myslela, že to budu číst. Ona by se tak neuvolnila asi.. psala by pak s jiným pocitem, než kdyby psala pro sebe.

Tak neva.. bude psát pro sebe.. já to nepotřebuju číst.

Ona to ale určitě zná, jaké to je psát. Ale tato výzva je o tom, že se musí psát, i když se jakoby nechce.. každý den, určitý počet slov a nebo určitý čas. Pokud se člověku chce psát déle, tak klidně.. pokud chytne můzu, že.

Já si asi brzo chytnu svou krásnou, mladou Můzu, jak příjde

Hmmmm
Doma mám ve třech skříních nějaké hadry. Používám tak 30% z nich. Chtěl bych jich plno už konečně vyházet, protože jsem minimalista omg kurva už konečně. Už jsem několikrát ty hadry procházel. Jo, vlastně… minule jsem dokonce drsně vyházel fakt dost věcí a jedna z nich mě nakonec i občas chyběla. To se to pak blbě pokračuje v minimalismu, když člověk lituje, že něco vyhodil. Ale vím, že tím se nesmím nechat odradit. Zaseknout se na jedné blbé věci, že občas chybí. Protože většinový efekt je ku prospěchu věci.

spisovatelem

Takže.. uvolním plno místa ze skříní.. a Lenička bude mít jednu celou pro sebe.. klidně aj dvě, pche.. na co by mě byly dvě. Ale ona je ještě větší minimalistka jak já. Jí by asi nabídka dvou skříní mohla pěkně urazit. Hmm.. měl bych být tedy opatrný. Možná bych jí vážně měl přidělit dvě poličky, o které si řekla. A bude hrozně ráda, že jí naslouchám a nevnucuju jí více, než chce. Ale co když ona ve vší skromnosti požádala jen o dvě.

Tyvole.. už mě to kakajíčko leze krkem.. když já si ale blbec nic jiného neobjednal… ale darovanému koňovi na zubi nehleď Leni, že!!

Začínám mít pochyby, jestli takové vypisování se k něčemu podstatnému fakt vede. V tom článku na netu, který to doporučoval a jehož autor vyzdvihoval až uplně bombasticky efekty takového vypisování se, to vyznělo, napsal, že je to jedna z nejvíce přínosných věcí, které mohl v životě udělat. No.. jako namotivoval mě. Už jsem mockrát takto zkusil sám sebe vypisovat. Ale k čemu je to jako dobré?
Možná mi čtenářka tohoto textu řekne, odpoví, poradí, poukáže, nastíní… dá zpětnou vazbu, jestli si myslí, že by to mohlo, mělo být přínosné. Třeba mi dodá nějaký další úhel pohledu, proč si myslí, že je dobré to dělat.

Pán na webu psal, že mu to pomáhá si velice utřídit myšlenky. Že mozek jakoby funguje tak, že jakmile vidí, že to bylo napsáno, tak se jakoby zklidní, myšlenku si dovolí více opustit a mít jinou, další a další.. což dává smysl, mohlo, mělo by to vést k rozvíjení nápadů. Nechat podvědomí mluvit.

Ale já zatím nemám pocit, že bych došel na něco nového. Spíš mám pocit, že se zatím vypisuju z racionálních stavů mysli. Věci, na které jsem dnes myslel, tak dávám do psané podoby. Ale možná.. možná, až bych vše dopsal, racionálního a mozek měl opravdu pocit, že vše bylo řečeno a dokonce zaznamenáno pro další zpětné přečtení (které nikdy nenastané milý mozku a ty to víš a přesto si trapně myslíš, že tento záznam je nějak podstatný?).. kurva, co jsem chtěl napsat, vnořování se do závorek dá zabrat.

No prostě.. plácám nesmysly, to mě jde ale dobře.. to přece vím, plácám tak pořád, nahlas, proud myšlenek. Může mi toto psaní nějak zásadně pomoct? Šak já nemám problém myslet nahlas.. není toto spíš pro lidi, kteří nejsou tak uvolnění jak já? Že je to nějak víc posune, otevře?
kakao-spisovatele

Tyjo.. a nejsem já tak posunutý, protože jsem již roky vlastně psal takovéto nesmysly na ty své weby? Mockrát jsem psal texty na “půjčky”, na svůj finanční web, kde jsem psal uplně volné úvahy na téma finance a všechno to bylo pořád dokola.. vtipné to bylo.. na klíčové slovo například “Zonky rychlá půjčka” jsem vytvořil text, volně psaný, jako tento, kde bylo něco jako “Neberte si půjčky, je to cesta do pekel, nikam to nevede, buďte zodpovědní, uskromněte se, ani Zonky vám nepomůže z vaší rozežranosti”.

Hmmm.. píšu to moc jakoby pro Leničku teď. Sděluji jí věci ze svého života. Ale jako proč ne. Třeba je to roztomilé číst, třeba to pro ni má nějakou hodnotu. Ale třeba taky ne.

Když si představím, že takto bych se denně měl vypsat a ona by to třeba měla, mohla číst, tak ji trochu lituju.

Hmm.. tak co, kam toto vypisování vede… co dál psát…. hmmmmmmmmmm

Dám si kakao, když nic jiného není..

jak-se-stat

Akorát si uvědomuju jedno.. vytvořil jsem momentálně hromadu unikátního textu, který vyhledávače neznají. Přesně jako jsem dělal u těch půjček. Takže… co František neudělá? No zkusím tomu asi dát nějaká keywordový nadpis a dám to asi na svůj shitoidní web o půjčkách. To su celý já.

Ještě by to chtělo nějakou cool fotku, protože vyhledávače milují originální obsah, už i fotky.. tak jdu fotit.

Kakao vyfoceno.